22.08. 2010 Neděle
Trip: Smyrna (Rocky Fork), Tennessee, USA – Chatanooga Ringgold, Georgia, USA
Mapa: Klik
Ujeto dnes: 217 Km
Ujeto celkem: 6888 Km
Teplota: 32 – 35°C
Počasí: polojasno
Terén: kopcovitá krajina, hory
Vítr: mírný západní, bezvětří
Projeté státy: Alaska, Yukon Territory, British Columbia,Alberta, Saskatchewan,North Dakota,
South Dakota, Iowa, Illinois,Missouri,Kentucky, Tennessee, Georgia
Po volném dni jsem v 7:00 vystřelil po Old Nashville Hwy a zamířil na východ. Krajina se začínala vlnit a na dohled byl atlantský hřbet, který se táhne stovky mil od severovýchodu na jihozápad.Dnes tedy do Georgie napříč vlnami.V Murfreesboro jsem nečekaně narazil na Buddhistickou svatyni. Jelo se mi celkem dobře. Jen ve městě McMinnville jsem trestuhodně přehlédl správnou výpadovku a hodně si zajel. Tennessee stejně tak jako Kentucky, jsou dva státy v USA s bezkonkurenčně nejhůř značenými cestami. Téměř úplně chybí zelené vzdálenostní značky a označení silnic je velmi sporadické. Stává se, že ujedete 10 i více mil, něž zjistíte, že jste na špatné cestě. Oběd a přestávka byla v Dunlap, který se nachází v nějnižším bodě jedné atlantické brázdy. Odpoledne tedy zase vzhůru k výšinám… Po velkém převýšení a nepočítaných vlnách jsem nakonec začal sjíždět do údolí řeky Tennessee River a města Chattanooga. Díky dopolední zajížďce jsem měl narušený itinerář a taky jsme dnes překročili (naštěstí už poslední) časové pásmo, které mi rovněž ukradlo hodinu. Do Chatanoogy jsem přijížděl znaven a při západu slunce. Závěrečný pětimílový spurt v odstavném pruhu Interstate No.75, byl už potmě a se zaťatými zuby.
Abych nezapomněl! Jsme v Gruzii – tedy ve státu Georgia.
Buddhistický chrám byl překvapením.
Route No.127 nad velkou brázdou mezi Dunlapem a Chattanoogou. Fotil mě turista z Mexika.
Liany jsou fascinující.
Západ slunce nad řekou Tennessee. ( Chattanooga)
Tunel by byl po vozovce sebevraždou. Plazil jsem se v 50cm koridoru – prý pro cyklisty…
20.08. 2010 Pátek
Trip: Cadiz, Kentucky, USA – Smyrna (Rocky Fork), Tennessee, USA
Mapa: Klik – jen velmi orientační mapa. (přesné trasy a km v oddílu Mapy- google map nezvladají)
Ujeto dnes: 204 Km
Ujeto celkem: 6671 Km
Teplota: 35 – 38°C
Počasí: jasno
Terén: mírné vlny 150-250mnm
Vítr: mírný západní, odpoledne bezvětří
Projeté státy: Alaska, Yukon Territory, British Columbia,Alberta, Saskatchewan,
North Dakota,South Dakota, Iowa, Illinois,Missouri,Kentucky, Tennessee
Namožený sval mám téměř v pořádku. Nechtěl jsem nic riskovat v kopcích a tak jsem to střihl po Interstate No 24, která má přece jen mírnější vlnění. Zaplatil jsem za to jen třemi defekty. V odstavném pruhu je plno střepů a drátků z kordů pneumatik. Kluci mě přemlouvali na volný den, ale jsem rád, že jsem to neudělal. Mám trochu obavu, že bych zatuhnul definitivně… Ota s Tomem byli v Nashvillu už dopoledne a prošli si stylový downtown a velmi decentně i některé bary, kde se kupodivu hrálo naživo i dopoledne. Já jsem si pak downtown nechtěně projel taky. Provoz ve městě byl děsný. Nakonec jsem to jak vidno přežil.
Pozor na Amiše! Klik
Nashville
Kolemjdoucí mě vyfotil…
Slezte z toho lustru Donalde, vidím Vás!!!
Struktura obyvatelstva se výrazně změnila.
19.08. 2010 Čtvrtek
Trip: Marion, Illinois, USA – Cadiz, Kentucky, USA
Ujeto dnes: 212 Km
Ujeto celkem: 6467 Km
Teplota: 35 – 39°C
Počasí: jasno
Terén: rovinatá krajina 150-250mnm
Vítr: bezvětří, odpoledne západní
Projeté státy: Alaska, Yukon Territory, British Columbia,Alberta, Saskatchewan,
North Dakota,South Dakota, Iowa, Illinois,Missouri,Kentucky
Ruské gorodky odhaleny! Podařilo se nám zjistit, že komunistické hvězdy na fasádách domů, nejsou bolševickou expanzí do USA, ale je to výtvor Amišů – Amenitů, kteří je vyrábí ve svých manufakturách a prodávají jako symbol štěstí. Klik Lidé si je pak kupují, aby tuto zvlášní komunitu lidí podpořili. Amenité jsou potomci Švýcarských novokřtěnců a Holandských kolonistů, neuznávající moderní způsob života, jezdí v černých bryčkách. Ženy chodí oblečeny jako před sto lety a muži vypadají jako Ferenc Futurista ve slamáku. Z Marion jsem vyjel až v 8 hodin. Po hezkých okreskách jsem mířil na jih. Kromě jiného jsem navštívil i rodiště Supermana – Metropolis. Nezadržitelně jsem se sunul k městu Paducah. Díky tomu, že jsem tam zabloudil vzniklo několik pěkných fotografií. Veletok Ohio tvoří hranici mezi Illinois a Kentucky. Překročil jsem jej po hezkém ocelovém mostě. Řeka má snad kilometrovou šířku. Ani se to nedá vyfotit… Na focení jsem postupně ztrácel chuť, jelkož se teplota vyšplhala až na 39°C. K polední pauze v Calvert City jsem přijel pěkně vysušený. Polední pauzu jsem kromě jídla vyplnil opravou druhého zadního kola. To s kterým jsem přijel je téměř neopravitelné. Tom s Otou byli dopoledne na nějakých skalách Garden of The Gods , které připomínají tak trochu Český ráj.
Odpoledne jsme objížděli obrovské přehrady Barkley Dam(lake) a Kentucky Dam (lake) které jsou zároveň soutokem Tennessee River a Cumberland River. Mají snad 100km od severu k jihu. Finále etapy bylo až ve městě Cadiz. Musím dnes brzy do pelechu, léčit namožený stehenní sval….
PS: ještě jsem zapoměl státního ptáka Kentucky: Klik
Už se blížíme domů 
)
Po konzultaci mám zase naději. Mám si dát bacha na Kryptonit….
Bratři Ota a Tomas byli ve skalách…
Překročení Ohio River.
Než jsem objevil mapu, bloudil jsem.
18.08. 2010 Středa
Trip: St.Louis, Missouri, USA – Marion, Illinois, USA
Mapa: Klik
Ujeto dnes: 198 Km
Ujeto celkem: 6255 Km
Teplota: 35 – 38°C
Počasí: jasno
Terén: rovinatá krajina 150-250mnm
Vítr: bezvětří
Projeté státy: Alaska, Yukon Territory, British Columbia,Alberta, Saskatchewan,
North Dakota,South Dakota, Iowa, Illinois,Missouri,
St.Louis mě po ránu přivítalo historickou Route 66. Jel jsem po ní asi půl hodinky, ale pak má cesta již vedla na jih. V servisu BMW se mi podařilo najít správný 4mm metrický klíč na centrování kola a tak jsem měl radost. Stálo mě to však nepříjemnou zajížďku a čas. Pak jsem jel ještě poměrně dlouho v provozu města, než se zase začaly objevovat lány kukuřice a soji.Ota s Tomášem vyrazili do St.Louis na prohlídku slavného famózního oblouku, který zároveň funguje jako vyhlídková věž. Celá výprava vypadá na fotkách tak trochu jako výprava Intercosmosu… Ti z Intercosmosu vědí… Podle všeho byli hoši opravdu kosmicky ozářeni, neboť na to náš Motorhome reagoval selháním. Zatímco byli odtahováni do města Sparta, já jsem je hledal na smluveném místě Piatts uprostřed polí a výhně s prázdnými bidony bez kapky vody. Když jsem zjistil iridiem jak se věci mají, čekala mě 25km dlouhá cesta bez vody. Nebylo to nic příjemného. Když po cca 140 km na které jste si rozvrhli síly, zjistíte, že jste bez vody a nejbližší je neznámo kde, zmocní se Vás velmi nelibé pocity. Horko se po druhé hodině stupňovalo. Přestože jsem byl důkladně namazán 30 UV faktorem, naskákaly mi na lýtkách puchýře. Doplazil jsem se nakonec až do Murphysboro. Ve dvou předchozích vesnicích nebyl obchod, benzinka a ani noha. Byl to zlý zážitek. Bez expresivních výrazů mi skoro chybí slova… k popsání… Snad jen, že jsem poprvé viděl asi 8koní schovaných ve stínu za jedním bilboardem.
Po té co jsem se dal trochu dohromady, najedl se v pizzerii a doplnil tekutiny, jsem pokračoval dál směrem k Marionu. Kluci dorazili později, neboť je oprava zdržela. Servismani na nic nepřišli, což byl zvláštní konec celé epizody s caravanem. Já se teď možná tak trochu cítím, jako když v Liptále zapoměli jednoho v sušárně na dřevo…. ovšem on už jim to neřekl, jak se cítil. Ale to čekání na další cyklus sušení je děsné…. Uvidíme zítra.
Spok nad něčím hloubá, ale vypadá spokojeně….
…. možná nad tím kde zase vězí Kpt.James T.Kirk.
Těsně po startu.
Zpět do reality…
17.08. 2010 Úterý
Trip: Quincy, Illinois,USA – St.Louis, Missouri, USA
Mapa: Klik
Ujeto dnes: 205 Km
Ujeto celkem: 6057 Km
Teplota: 25- 30°C
Počasí: celý den zataženo
Terén: rovinatá krajina 150-250mnm
Vítr: bezvětří, odpoledne západní
Projeté státy: Alaska, Yukon Territory, British Columbia, Alberta, Saskatchewan,
North Dakota, South Dakota, Iowa, Illinois,Missouri,
Dlouho do noci jsem se snažil rozchodit Wi-Fi. Ráno a vlastně celý den, se to na mě podepisovalo, přestože byly naprosto skvělé cyklistické podmínky. Zlobí mě levý stehenní sval a navíc to celkově nejelo. Jako bych plaval ve vazelíně. Rozptyloval jsem se focením a snažil se hledat důvod k veselé mysli. Quincy, odkud jsem vyjížděl, má zvláštní atmosféfu starých továren, cihelných domů a starých časů. Cesta pokračovala za městem nížinou podél Missouri a já jsem pozoroval vodní ptactvo a ostatní havěť, která se dostala od původního toku mnohem dál než je obvyklé. Povodně tady řádily v předchozích týdnech stejně tak jako Iowě. Většinou ale natropily jen škody zemědělské. Místní koumesi pak ve vysokých gumácích vyrážejí na zalitá pole s lukem a šípem na ryby… Já jsem si za jízdy prohlížel vyplašené ptactvo. Většinou před auty neprchají, ale před cyklistou a pěším ano. Za letu má většina ptáků rychlost okolo 30-35 km/h. Prchají obvykle ve směru jízdy a tak se velmi často stává, že „letíme“ vedle sebe a vzájemně zkoumáme „kdo je kdo“. Pro mě je to vždy příjemná studie dotyčného letce velmi zblízka, však jen do té doby, než přehlédnu nějakou překážku na silnici. Dnes jsem málem přehlédl chřestýše. Vyhříval se na málo frekventované cestě uprostřed vozovky. Vteřinku zachřestil hrkačkou na ocase a vystřelil jako z praku mimo cestu do trávy. Takovou rychlost jsem neočekával ani ve snu. Myslím, že mé entomologické výběhy do vysoké trávy, za lovem motýlích fotografií, právě skončily.
Nechci být přehnaně paranoidní, ale dnešní tři výrostci, kteří kosili kukuřici s armádní automatickou puškou mě přesvědčili, že v americe je možné všechno. První výstřely jsem považoval za lupání v blízkém transformátoru, ale dušené „pek, pek…pek“ bylo slyšet víc. Pak se ozvala rána od svodidla, stále ještě jsem nic netušil a považoval to za extrémě silně odstřelený kamínek od předního kola. Pak se najednou v průseku lesíka objevili tři asi 17letí výrostci. Ten nejčernější z nich držel v ruce flintu s dalekohledem a sypal to do prostoru kukuřice proti směru mé jízdy. S vyděšeným pohledem přestal, strnul a sledoval s otevřenou pusou, jak kolem projíždím. Lehce jsem pokynul rukou a vydechl ve stresu „relax guys“… a nezměněnou frekvencí šlapání pokračoval v cestě. Nechápu jestli spoléhali na sluch a přerušovali střelbu jen když slyšeli auto… neměl jsem se k tomu, si to nějak dále vyjasňovat. Možná je to k smíchu, ale jestě jsem se hodnou chvilku prohlížel, jestli nemám prostřelenou přilbu, ucho, bidon, rám kola, či zdali nekrvácím…. Brrr. Myslím, že jsem měl celkem štěstí. Nebyla to žádná špuntovka, evidentně se jednalo o současnou armádní výzbroj, s velkým zásobníkem a optikou (asi M16A4). Ptám se sám sebe, to se tady dá koupit? Jediná dobrá věc na celém incidentu byla, že jsem od toho okamžiku šlapal svižněji.
Odpoledne proběhlo klidněji. Možná mě uklidňovala přítomnost tří veletoků, Missouri a Illinois se zde vlévají do Mississippi. Podél ní jsem přijel až do St.Louis.
Quincy.
Záplavy.
A tu z křoví po vás pálí … tři smradi…
Přívoz Missouri.
Mississippi
Cítil jsem se jako lovná zvěř. Ještě že nade mnou bdí Manitou… Jelito vyzbrojeno automatem M16A4.
16.08. 2010 Pondělí
Trip: Ottumwa, Iowa, USA – Quincy, Illinois, USA
Mapa: Klik
Ujeto dnes: 206 Km
Ujeto celkem: 5852 Km
Teplota: 28 – 31°C
Počasí: Jasno
Terén: vlnitá krajina 200-450mnm
Vítr: bezvětří, odpoledne západní
Projeté státy: Alaska, Yukon Territory, British Columbia,Alberta, Saskatchewan,
North Dakota,South Dakota, Iowa, Illinois
V Ottumwě jsem se zdržel o půl hodiny déle, než jsem předpokládal. Zamotal jsem se v místním značení a najel zbytečných 6km. Neměl jsem v plánu trhat žádné rekordy. Po včerejších 231 jsem měl jediný cíl, dojet v pořádku. Náhoda tomu chtěla jinak. Drobné tiskové chyby v mapě a absence internetu, zapříčinily téměr stejný výsledek na „dopolední trase“, jako včera. Tom s Otou vyfotili domek jako z ruského filmu. Tyhle hvězdy na domech jsou zde časté – má to co dělat s armádou, ale zatím jsme neodhalili co. (tedy ne s rudou armádou). Jinak jsou ale zajisté praštění trámem jako v rusku. My češi jsme zvyklí takovou symboliku zlehčovat už od Franz Josefa…
Včera a dnes jsem se trochu pověnoval americkým motýlům. Všechny, kteří jsou níže, jsem tentokrát trpělivě fotil sám. Americká varianta Pavího očka Common Buckeye (Junonia coenia)je fádnější než u nás, ale Otakárek černý – Black Swallowtail (Papilio polyxenes) a americký „Rudě tečkovaný purpurák“ Red-spotted Purple (Basilarchia arthemis astyanax),mě nadchly stejně jako malého kluka před mnoha lety. Nebudu Vám dělat dalekosáhlou entomologickou přednášku a proto jsem spáchal i úspornou koláž. Na jeden den je to motýlů až až.
My mezi tím jedeme jako Méďa Béďa – Yogi Bear do St.Louis KLIK
Americký Common Buckeye (oči vytřeštěné na dolary:)) Vpravo naše Babočka paví oko.
Otakárek černý – Black Swallowtail (Papilio polyxenes) a americký „Rudě tečkovaný purpurák“ Red-spotted Purple (Basilarchia arthemis astyanax)
Des Moines River.
Znaven ale spokojen…
15.08. 2010 Neděle
Trip: Menlo, Iowa, USA – Ottumwa, Iowa, USA
Ujeto dnes: 231 Km (letošní maximálka)
Ujeto celkem: 5646 Km
Teplota: 28 – 30°C
Počasí: Jasno
Terén: kopcovitá krajina 200-450mnm
Vítr: bezvětří, odpoledne západní
Projeté státy: Alaska, Yukon Territory, British Columbia,Alberta, Saskatchewan,
North Dakota,South Dakota, Iowa
Ota mě ráno caravanem přivezl na místo, kde jsem včera ukončil etapu. Vstávat a „balit caravan“ v šest ráno je balada. Než jsme dojeli na místo, jestě jsem, stejně jako Tom, předstíral spánek. Vyrazil jsem až v 7:30. Byl to však zatím nejlepší cyklistický den. Kvalitní cesty, bezvětří nebo vítr do zad a teplota o pět až sedm stupňů nižší, než předešlé dny. Kromě krajiny jsem fotil bizardní výjevy malované na skalách na památku hrdinů z Vietnamu a chátrající zemědělské stavby. Hoši z caravanu říkali, že na dálníci jsou na tyto atrakce dokonce několikeré upozorňující cedule. Připomínalo to malůvky dětí k VŘSR. Ota s Tomášem se vydali na průzkum „Medisonských mostů“ a zřeli též rodný dům hrdiny westernů, pistolníka Johna Wayna. Já zatím ve volných chvilkách uprostřed etapy pobíhal po travnatém okolí cesty a lovil fota motýlů. Přesto se mi podařilo do 13:30 najet 150 km a dát si dvěapůlhodiny pauzu u města Knoxville. Do finále v Ottumwě to však bylo dalších 80km. V táhlých kopcích jsem už brzy vadnul, ale na rovinkách jsem to doháněl. Po sedmé jsem byl v cíli a vyfotil kýčovitý vodotrysk uprostřed města před campem. Hoši šly na průzkum do města. Já jako obvykle kroutím písmenka…
Děcka, běžte si hrát do stodoly…
