18.08. 2010 Středa
18.08. 2010 Středa
Trip: St.Louis, Missouri, USA – Marion, Illinois, USA
Mapa: Klik
Ujeto dnes: 198 Km
Ujeto celkem: 6255 Km
Teplota: 35 – 38°C
Počasí: jasno
Terén: rovinatá krajina 150-250mnm
Vítr: bezvětří
Projeté státy: Alaska, Yukon Territory, British Columbia,Alberta, Saskatchewan,
North Dakota,South Dakota, Iowa, Illinois,Missouri,
St.Louis mě po ránu přivítalo historickou Route 66. Jel jsem po ní asi půl hodinky, ale pak má cesta již vedla na jih. V servisu BMW se mi podařilo najít správný 4mm metrický klíč na centrování kola a tak jsem měl radost. Stálo mě to však nepříjemnou zajížďku a čas. Pak jsem jel ještě poměrně dlouho v provozu města, než se zase začaly objevovat lány kukuřice a soji.Ota s Tomášem vyrazili do St.Louis na prohlídku slavného famózního oblouku, který zároveň funguje jako vyhlídková věž. Celá výprava vypadá na fotkách tak trochu jako výprava Intercosmosu… Ti z Intercosmosu vědí… Podle všeho byli hoši opravdu kosmicky ozářeni, neboť na to náš Motorhome reagoval selháním. Zatímco byli odtahováni do města Sparta, já jsem je hledal na smluveném místě Piatts uprostřed polí a výhně s prázdnými bidony bez kapky vody. Když jsem zjistil iridiem jak se věci mají, čekala mě 25km dlouhá cesta bez vody. Nebylo to nic příjemného. Když po cca 140 km na které jste si rozvrhli síly, zjistíte, že jste bez vody a nejbližší je neznámo kde, zmocní se Vás velmi nelibé pocity. Horko se po druhé hodině stupňovalo. Přestože jsem byl důkladně namazán 30 UV faktorem, naskákaly mi na lýtkách puchýře. Doplazil jsem se nakonec až do Murphysboro. Ve dvou předchozích vesnicích nebyl obchod, benzinka a ani noha. Byl to zlý zážitek. Bez expresivních výrazů mi skoro chybí slova… k popsání… Snad jen, že jsem poprvé viděl asi 8koní schovaných ve stínu za jedním bilboardem.
Po té co jsem se dal trochu dohromady, najedl se v pizzerii a doplnil tekutiny, jsem pokračoval dál směrem k Marionu. Kluci dorazili později, neboť je oprava zdržela. Servismani na nic nepřišli, což byl zvláštní konec celé epizody s caravanem. Já se teď možná tak trochu cítím, jako když v Liptále zapoměli jednoho v sušárně na dřevo…. ovšem on už jim to neřekl, jak se cítil. Ale to čekání na další cyklus sušení je děsné…. Uvidíme zítra.
Spok nad něčím hloubá, ale vypadá spokojeně….
…. možná nad tím kde zase vězí Kpt.James T.Kirk.
Těsně po startu.
Zpět do reality…