17.08. 2010 Úterý
17.08. 2010 Úterý
Trip: Quincy, Illinois,USA – St.Louis, Missouri, USA
Mapa: Klik
Ujeto dnes: 205 Km
Ujeto celkem: 6057 Km
Teplota: 25- 30°C
Počasí: celý den zataženo
Terén: rovinatá krajina 150-250mnm
Vítr: bezvětří, odpoledne západní
Projeté státy: Alaska, Yukon Territory, British Columbia, Alberta, Saskatchewan,
North Dakota, South Dakota, Iowa, Illinois,Missouri,
Dlouho do noci jsem se snažil rozchodit Wi-Fi. Ráno a vlastně celý den, se to na mě podepisovalo, přestože byly naprosto skvělé cyklistické podmínky. Zlobí mě levý stehenní sval a navíc to celkově nejelo. Jako bych plaval ve vazelíně. Rozptyloval jsem se focením a snažil se hledat důvod k veselé mysli. Quincy, odkud jsem vyjížděl, má zvláštní atmosféfu starých továren, cihelných domů a starých časů. Cesta pokračovala za městem nížinou podél Missouri a já jsem pozoroval vodní ptactvo a ostatní havěť, která se dostala od původního toku mnohem dál než je obvyklé. Povodně tady řádily v předchozích týdnech stejně tak jako Iowě. Většinou ale natropily jen škody zemědělské. Místní koumesi pak ve vysokých gumácích vyrážejí na zalitá pole s lukem a šípem na ryby… Já jsem si za jízdy prohlížel vyplašené ptactvo. Většinou před auty neprchají, ale před cyklistou a pěším ano. Za letu má většina ptáků rychlost okolo 30-35 km/h. Prchají obvykle ve směru jízdy a tak se velmi často stává, že „letíme“ vedle sebe a vzájemně zkoumáme „kdo je kdo“. Pro mě je to vždy příjemná studie dotyčného letce velmi zblízka, však jen do té doby, než přehlédnu nějakou překážku na silnici. Dnes jsem málem přehlédl chřestýše. Vyhříval se na málo frekventované cestě uprostřed vozovky. Vteřinku zachřestil hrkačkou na ocase a vystřelil jako z praku mimo cestu do trávy. Takovou rychlost jsem neočekával ani ve snu. Myslím, že mé entomologické výběhy do vysoké trávy, za lovem motýlích fotografií, právě skončily.
Nechci být přehnaně paranoidní, ale dnešní tři výrostci, kteří kosili kukuřici s armádní automatickou puškou mě přesvědčili, že v americe je možné všechno. První výstřely jsem považoval za lupání v blízkém transformátoru, ale dušené „pek, pek…pek“ bylo slyšet víc. Pak se ozvala rána od svodidla, stále ještě jsem nic netušil a považoval to za extrémě silně odstřelený kamínek od předního kola. Pak se najednou v průseku lesíka objevili tři asi 17letí výrostci. Ten nejčernější z nich držel v ruce flintu s dalekohledem a sypal to do prostoru kukuřice proti směru mé jízdy. S vyděšeným pohledem přestal, strnul a sledoval s otevřenou pusou, jak kolem projíždím. Lehce jsem pokynul rukou a vydechl ve stresu „relax guys“… a nezměněnou frekvencí šlapání pokračoval v cestě. Nechápu jestli spoléhali na sluch a přerušovali střelbu jen když slyšeli auto… neměl jsem se k tomu, si to nějak dále vyjasňovat. Možná je to k smíchu, ale jestě jsem se hodnou chvilku prohlížel, jestli nemám prostřelenou přilbu, ucho, bidon, rám kola, či zdali nekrvácím…. Brrr. Myslím, že jsem měl celkem štěstí. Nebyla to žádná špuntovka, evidentně se jednalo o současnou armádní výzbroj, s velkým zásobníkem a optikou (asi M16A4). Ptám se sám sebe, to se tady dá koupit? Jediná dobrá věc na celém incidentu byla, že jsem od toho okamžiku šlapal svižněji.
Odpoledne proběhlo klidněji. Možná mě uklidňovala přítomnost tří veletoků, Missouri a Illinois se zde vlévají do Mississippi. Podél ní jsem přijel až do St.Louis.
Quincy.
Záplavy.
A tu z křoví po vás pálí … tři smradi…
Přívoz Missouri.
Mississippi
Cítil jsem se jako lovná zvěř. Ještě že nade mnou bdí Manitou… Jelito vyzbrojeno automatem M16A4.